Historie obce

Neplachov je jihočeskou obcí s cca 375 obyvateli, která leží v nadmořské výšce 433 m na silničním tahu E 55 a na hlavní železniční trati z Č. Budějovic do Prahy. Výměra jejího katastru činí 1094 ha. Při reformě veřejné správy v roce 1868 byl Neplachov zařazen do soudního okresu Lomnice nad Lužnicí, který byl spolu se soudními okresy Třeboň a Veselí nad Lužnicí součástí okresního hejtmanství v Třeboni. Toto správní členění zůstalo zachováno i v novém československém státě až do roku 1949, do zavedení krajské soustavy, kterou provázela i reorganizace okresů. Při ní byl Neplachov zařazen do nově vzniklého okresu Soběslav, který však svou činnost ukončil v roce 1960. Od tohoto roku je Neplachov součástí okresu Č. Budějovice.

Kdy a kým byla ves Neplachov založena, o tom se nezachovaly žádné písemné zprávy a nebyly učiněny ani žádné archeologické nálezy, podle nichž by se dalo blíže určit, jací lidé zde žili. Nejstarší vesnice na Lomnicku dnes existující sotva sahají svým vznikem před tzv. dobu bronzovou. Původní název naší vesnice Neplachovice svědčí o velikém jejím stáří. Je to pojmenování čelední, které svědčí o tom, že na založení osady měl podíl nějaký Neplach. První historická zpráva o ní je z roku 1323. Ve 12. století, když se v českém jazyce provedl rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, začalo se k označení místa užívat 4. pádu množného čísla příslušného osobního jména. Vsi se neříkalo nadále Neplachovici, nýbrž Neplachovice.

Dalším vývojem bylo toto pojmenování nahraženo ve 14. století pojmenováním osady Neplachovice, kratším tvarem Neplachów, což je přivlastňovací přídavné jméno totožné s novočeským Neplachův. V řeči se k němu rozuměl tichý doplněk "dvůr", "dům" nebo "okršlek". Osobní jméno Neplacho se sice vyskytuje v písemných pramenech 12. - 14. století v Čechách i na Moravě ve velké míře, obecně je však znám zejména opat kláštera opatovského a český kronikář Neplach (1322 - 1368). Kdo však byl ten, po němž má obec Neplachov se již těžko zjistí. Ještě něco o původu obce: Listinou vydanou 10. října 1323 v Praze vyznává český král Jan Lucemburský, že k zaokrouhlení svého panství Bechyňského převzal od urozeného Petra Rožmberka vsi Radětice, Hvožďany a Křídu, za něž výměnou postoupil Rožmberkovi v dědičné držení městečko Bukovsko a vsi Neplachovice a Drahotěšice. Ty prý jsou podle něj od Bechyně příliš vzdálené se všemi pastvinami, lukami, lesy, mlýny a se všemi právy i příslušenstvím. Listina je psána latinsky a názvy Neplachov a Drahotěšice se zde objevují ve tvaru Neplachowicz a Drahoczesicz. Tento dokument na pergamenu s jezdeckou pečetí královskou přivěšenou na žluté a zelené šňůře je uložen ve schwanzenberském archivu v Třeboni.

 V roce 1677 vyšel v Neplachově nenadálý oheň z kuchyně jednoho sedláka a lehlo přitom popelem celé stavení, dům se světnicí, komorou, nedostavěné stáje, hospodářské náčiní, obilí, zvířectvo i truhla se šatstvem. O dva roky později zase vyšel v obci oheň u Jakuba Jindry a shořela nejen jeho celolánová živnost, ale i sousední usedlosti. Nová těžká pohroma dolehla na vesnici roku 1716, kdy v Neplachově vyhořelo 13 selských usedlostí, z nichž sedm patřilo poddaností ke schwarzenberskému panství třeboňskému a šest k tamnějšímu klášternímu statku. Pro budoucí lepší bezpečnost před ohněm nařídil kníže všem pohořelým, že své příbytky musejí stavěti alespoň zčásti zděné, se stodolami a lepenci pak ustoupiti vesměs od návsi směrem do polí. Zvláštní komise pak určila všem pohořelým, na kterém místě a jak má stavěti.

zdroj : Státní archiv v Třeboni